Historie bidetů

V době, kdy se ve Francii kompletní mytí těla provádělo plánovaně jednou týdně, se zrodila myšlenka, vytvořit nádobu, ve které by si lidé mohli mýt své intimní části těla i během těchto určených dnů. V roce 1710 tak vznikl první dřevěný bidet s keramickou vaničkou uprostřed.

I přesto, že vynálezce není přesně známý, se předpokládá, že první bidet vyrobil pro francouzskou královskou rodinu Christophe des Rosiers. Název pochází ze starofrancouzského slova „bider“, což v přesném překladu do češtiny znamená „klusat“.

O 40 let později byl vytvořen jakýsi předchůdce bidetu jakého známe dnes, nazývaný „bidet à seringue“ nebo „stříkací bidet“, který pořad víceméně vypadal jak mísa s nožičkami, obsahoval ale ruční pumpičku, napojenou na nádrž, která umožňovala vznik vodního proudu.

S industriální revoluci se bidet stal symbolem nové buržoazie, mezi tím, co chudší lidé na utírání používali listí, trávu, seno, písek,... Aristokraté využívali také variantu zvanou „bidache“, vyrobenou pouze na mytí vousů.

Díky pokroku v instalatérství ve Viktoriánské době se kolem roku 1900 bidet přesunul z ložnice do koupelny spolu s nočníkem, který dřív bývával pod postelí anebo ve zvláštní skříni.

V roce 1960 bylo k toaletě přidáno zařízení, které bylo představené jako první elektronický bidet. Bylo ideální pro domácnosti s menšími koupelnami, kam se jím bidet oddělený od toalety, nevešel.

První elektronické bidety, které jsou s spojený s toaletou a nejen umývají, ale také suší, vznikly kolem roku 1980 v Japonsku a jsou od té doby nepostradatelný ve více než 60% domácnostech, hotelech, školách, nemocnicích, nádražích, veřejných toaletách atd. Velíce populární jsou také v Jižní Koreji a Jižní Americe, zvláště v Argentině.